Běžné dítě se s našimi rodičovskými fauly dokáže jakž takž vyrovnat. Dítě, které není psychicky úplně stabilní, mnohem hůř. Proto s nimi narážíme. A je to moc dobře! Díky tomu totiž musíme hledat řešení.
Čemu říkám rodičovské fauly?
- Zlehčování (nepřeháněj, ty s tím naděláš)
- Moralizování (tak snad každý slušný člověk ví, že…)
- Citové vydírání (podívej, jak je maminka smutná)
- Poučování (takto bys uvažovat neměl/a, správně bys měl/a…)
- Ponižování (je ti šestnáct sakra, to nejsi schopná/ý zvládnout ani tohle?)
A mnoho dalších lahůdek, které nám zdánlivě pomáhají udržet si rodičovskou autoritu.
Vyrostli jsme v tom, používali to na nás, protože na ně to používali taky atakdále až do pravěku. Ale dnes už víme, že to jde i jinak a že to funguje.
A že je pro nás mnohem příjemnější komunikovat s člověkem, který je ochoten si nás vyslechnout, nerozčiluje se, nedohaduje se o svých pravdách, zajímá se o náš názor.
Komunikace s úzkostnými nebo depresivními dětmi je náročná a má svá specifika. Různé způsoby efektivní komunikace jsou pak velkou pomocí.
A co je skvělý bonus? Obohatí i náš život, protože do něj vnesou víc lehkosti, pohody a pochopení.
Nepropásněte možnost zklidnit a projasnit svůj život! Cesta vede tudy.
