Pro dnešní mladé dospělé a dospívající se vžil lehce pejorativní termín „sněhová vločka“.
O sněhových vločkách víme, že mají zcela unikátní tvar, nenajdeme dvě stejné. Přirovnáváme je tak k mladé generaci, o které často říkáme, že jsou hodně sebestřední, mají vysoká očekávání a považují se za výjimečné.
A také proto, že sněhové vločky jsou velmi křehké, hned roztají a moc nevydrží. Statistiky obludného nárůstu psychických onemocnění napříč zeměkoulí berou dech (např. podle WHO trpělo v roce 2023 v EU přes 46 % obyvatel úzkostmi nebo depresemi).
Koho by zajímala data z ČR, může si projít monitoring Národního ústavu duševního zdraví z roku 2023 zde.
Jak to s těmi dospívajícími teda je?
U takto vysokých čísel si já osobně nevystačím se zjednodušujícím tvrzením, že ty naše sněhové vločky fakt nic nevydrží a je chyba v nich, v mobilech, v počítačových hrách, v nezájmu rodičů a podobně. A i kdyby stokrát byla, pořád si tato situace zaslouží naši pozornost a seriózní zájem, ne zlehčování a posměšky.
Argumenty typu „taky jsme to zvládli a jací jsme junáci“ opravdu nestačí. Říkat „my jsme to měli horší“ na věci nic nemění. Chtít je přizpůsobit sobě nejde, to nevyšlo ještě žádné starší generaci, která nesouhlasí s tou nastupující.
Vůbec tím nemám na mysli, že se u nás v ČR žije špatně nebo že nevychováváme své děti dobře, kdepak. Spíš jen k zamyšlení … fakt jsme tak skvělí a hodní následování? Jsme natolik spokojení, že si z hloubi srdce můžeme přát, aby žili úplně stejné životy jako my?
Vždy, když na někoho ukazujeme prstem, na něj míří jen ten jeden, tři zbývající prsty míří zpátky na nás.
Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale upřímně, zdravá sebereflexe ještě nikomu neublížila.
Změny ve společnosti téměř vždy přicházejí přes odpor a nechuť stávajících struktur. Ještě před 100 lety se v běžném slovníku pracujícího člověka nevyskytovalo nic jako „dovolená u moře“ a ještě před 50 lety patřil home-office, dnes běžná součást zaměstnání, spíše do oblasti sci-fi.
Tak se místo pochybností a odmítání spíš zkusme ptát, co prospěšného nám tato generace přináší? Čím bychom se od nich mohli naopak inspirovat? Co se od nich můžeme učit? Co bychom mohli dělat jinak?
Je náš euroamerický životní styl – pracovat od nevidím do nevidím, abychom slavnostně 2x ročně jeli na dovču – opravdu to nejlepší, co naše planeta nabízí? Pracujeme všichni na místech, kde nás to těší? Docházíme do škol, kde prožíváme zájem o učení a radost z nových poznatků? Jak moc se ráno musíme nutit vstát a začít fungovat? Jak moc se na to těšíme a jak moc je to ze zvyku a smíření, že prostě to jinak nejde? Kolik máme denně společných chvil a sounáležitosti s blízkými? Kteří členové rodiny v tom schází? A proč tomu tak je?
Možná ty vločky mají pravdu. Možná to chce změnu. Proč by ne?
Jak říká moudré přísloví: Pokud nejsi spokojený s tím, kde právě jsi, pohni se kupředu. Nejsi strom.
Pokud vás zajímá srovnání, jak vytěžit z každé generace to nejlepší, dokázat se vzájemně obohatit místo věčného hádání o tom, kdo má větší pravdu, kdo je na tom hůř a kdo by se měl změnit, přijďte na webinář GENERACE Z – specifika v přístupu.
Podíváme se na to spolu :- )
