Puberta v žádném případě nemusí automaticky znamenat, že se z dětí stanou divní cizinci utržení ze řetězu a nastane kolotoč věčných hádek, hlasité hudby, nepochopení a konfliktů.
Jo, puberta přináší různé emoční bouře a přecitlivělost způsobenou hormonálními a růstovými změnami. To je fakt a tak nějak s tím počítáme. Ale rozhodně to neznamená, že na to můžeme svést všechno.
Puberta dost často bývá odrazem předchozího budování rodinných vztahů. Jak moc si umíme vzájemně naslouchat? Jak moc se dokážeme vnímat a respektovat své odlišnosti? Jak moc nám na sobě navzájem záleží?
Emoční výkyvy jsou náročné i pro děti samotné, mnozí bývají sami ze sebe unavení a otrávení. Samozřejmě je to velká zátěž i pro nás rodiče.
JAK SI TO CELÉ USNADNIT?
1. NASLOUCHEJTE AKTIVNĚ
Už to nejsou malé děti, potřebují vědět, že je někdo slyší a že jejich hlas má váhu. Naslouchat znamená víc než jen slyšet jejich slova – znamená to také chápat jejich pocity a obavy. Aktivní naslouchání zahrnuje udržování očního kontaktu, nechat je dokončit myšlenku bez přerušování a ukázat, že rozumíte tím, že potvrdíte jejich pocity, aby věděli, že jsou v pořádku. Bez poučování a udílení rad.
„Táta se mnou mluví jako se psem. Běž, udělej, podej. Už jsem na to alergická. A pak se diví, že na sebe během půl hodinky řveme.“
2. RESPEKTUJTE JEJICH PROSTOR
Možná je pořád berete jako součást sebe, ale oni jsou samostatné bytosti. Potřebují více soukromí a času pro sebe. Respektování jejich potřeby soukromí může posílit jejich důvěru ve vás a jejich schopnost se vám svěřit, když to bude potřeba.
„Máma nikdy neklepe, prostě vtrhne do pokoje nebo do koupelny. A to mi fakt vadí. Jak jí to mám vysvětlit? Když jsem se o to pokoušel, tak to vůbec nepochopila. Stejně jako když mě volá k obědu a nepřiběhnu okamžitě. Proč mi sakra nemůže říct trochu předem a očekává, že okamžitě všechno pustím a poběžím?“
3. BUĎTE TRPĚLIVÍ A EMPATIČTÍ
Emoce dospívajících mohou být intenzivní a nepředvídatelné. Je důležité být trpěliví a snažit se dívat na věci z jejich perspektivy. Empatie může hodně pomoct snížit napětí a konflikty.
„Když mi táta řekne, že už jsem hysterická jako máma, fakt to bolí. Já za to nemůžu. A nevím, co s tím mám dělat.“
4. NASTAVTE JASNÉ HRANICE A OČEKÁVÁNÍ
I když dospívající touží po větší nezávislosti, stále potřebují jasné hranice a strukturu. Mějte jasná pravidla a důsledky pro jejich porušení, ale zároveň zůstaňte otevření diskuzi a přizpůsobování pravidel podle potřeby. Např. dát dítěti v afektu týden zákaz mobilu není reálné, pokud ho denně využívá (má aplikaci na autobus, platí přes telefon a podobně). Naproti tomu dohodnout se na rodinném systému, že třeba každý den od 18h už celá rodina nebude na telefonu, dává větší smysl a je to reálně proveditelné.
„Nejhorší je, když máma ječí a háže zakázy, jak ji zrovna napadne. Zakáže venek, playstation, sebere mobil. No a pak se z toho vyspí, mobil mi vrátí, protože ho prostě potřebuju, a pošle mě ven, abych byl na vzduchu. Tak co si z toho mám pak vzít. Je mi trapně i za ni.“
Puberta je sama o sobě náročným obdobím, a když na to nasednou ještě větší výzvy ve formě psychických problémů a řešíte do toho všeho navíc úzkosti, deprese, jizvy po řezání, odmítání jídla, panické ataky a další potíže, tak je toho všeho nad hlavu.
Pamatujte, že nejste sami. Existuje mnoho zdrojů a komunit, které vám mohou poskytnout podporu a radu. Jak ve vašem okolí, tak na internetu (např. různá krizová centra, linky bezpečí apod.). Mluvte s ostatními rodiči, zajímejte se, hledejte informace a neváhejte požádat o pomoc, když ji potřebujete.
V srpnu můžete také využít online kurz KLÍČ K RODINNÉ HARMONII, kde se řešení psychických potíží dětí z pohledu rodičů a dospělých v jejich okolí budeme věnovat.
Kurz bude zaměřený na praktické nástroje, techniky pro řešení psychických problémů, komunikaci a zvládání zátěže z pohledu rodiče či jiné pečující osoby. Využijte tento čas k prohloubení vzájemného porozumění a lásky. Vyjdete z kurzu silnější a blíže ke svým dětem.
Registrovat se můžete TADY.
