Jak ještě lépe pomoct svému dítěti?
Dospívající děti s úzkostmi, sebepoškozováním nebo poruchami příjmu potravy se často neumí dobře uklidnit. SEBEUKLIDŇOVÁNÍ je důležitá součást zvládání stresu, krizových situací a problémů.
Jak sami sebe uklidňujete, když se něco nedaří? Co si říkáte?
Pro sebeuklidňování používáme nejčastěji způsoby, jaké používali naši rodiče. To, jak se k nám chovali, když se nám rozbilo koleno nebo se nám něco nepovedlo. Gesta, doteky a slova, která říkali.
Jak se u vás doma reagovalo na vaše bolístky, jakým způsobem se vám „pofoukalo bebí“? Pochovali vás a dali pusinku na čelíčko nebo řekli „nebreč a vstávej, to nic není“.
A jak to děláte dnes vy? Umíte se uchlácholit, jste k sobě vlídní a laskaví nebo se spíš kritizujete, obviňujete a nadáváte si?
Pokud se neumíte sami dobře uklidnit, nemohli jste to dobře naučit ani vaše dítě. A to teď může hledat jiné (horší) cesty, jak dosáhnout úlevy. Ale nevadí! Sebeuklidňování se naštěstí dá naučit. A to v jakémkoliv věku.
Zkuste si vzít papír a tužku a sepište si všechny věty, reakce a způsoby, které vám pomáhají na uklidnění. Přizvěte k tomu i svého puberťáka a sepište si klidně rodinný seznam uklidňujících reakcí, které byste rádi vzájemně zažívali.
No a pak hurá do praxe, zkuste to začít používat, vzájemně se podporujte a připomínejte si to.
A někam si to pověste, ať to máte na očích 😉
