1. Zjistíte, že nejste sami, že lidé kolem vás řeší podobné věci.
K jedné z nepříjemných obav rodičů, jejichž děti trpí jakýmkoliv psychickým problémem, patří ODSOUZENÍ okolí. Už se vám stalo, že když jste se někomu svěřili se svým problémem, zjistili jste, že to řeší taky? Byla to úleva, co? A lidé, kteří vás mají rádi, vás nezavrhnou, naopak budou chtít podpořit.
Lidé, kteří hejtí, pomlouvají a hodnotí druhé, to budou dělat tak jako tak, bez ohledu na to, jak moc budete zapadat do „správné škatulky“. Ti by vás neměli zajímat.
Kromě toho, podle statistik NÚDZ z roku 2023 se v každé 9. třídě české ZŠ nachází několik dětí s úzkostmi, několik dětí ohrožených depresí a více než polovina dětí se necítí v pohodě.
V KAŽDÉ třídě.
Víc než polovina.
Rozumíme si? Vážně v tom nejste sami.
2. Můžete svou zkušeností inspirovat jiného rodiče a naopak.
Když o tom začnete mluvit, můžete pomoct jinému rodiči. Můžete mu předat vlastní know-how, žitou zkušenost, osvědčené postupy. Kdyby za vámi teď někdo takový přišel, ocenili byste to? No jasně, že jo. Bonus – funguje to i obráceně, díky vaší vlastní otevřenosti můžete získat od jiného rodiče nové informace a svěží vítr do plachet. Takže proto.
3. Uvolníte se, „je to venku“. Už to nemusíte tajit a dělat před známými, jak jste v pohodě.
Co si budeme povídat, psychické potíže dětí jsou stres jako blázen. A co teprve chodit po světě s maskou úsměvu, pohody a „všechnojeok“ výrazu tváře, když uvnitř cítíte úzkost z toho, co s tím vaším puberťákem bude, jak to celé dopadne, jestli to zvládne, jak dlouho to ještě unesete vy nebo vaše manželství…
Uff. Tento batoh opravdu nemusíte vláčet sami.
